close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

LÍBÍ SE TI MŮJ BLOG?
Jo ,
Ne
HeY! *4825*
Kiss me baby *1735*INFOKiss me baby *1735*

SPŘÁTELIM KDYKOLIV S KYMKOLIVDate

PROSÍM KOMENTÁŘE JEN K TÉMATU! (REKLAMY DO RUBRIKY REKLAM:SEM!!

Blog založen 29. prosince 09

1. příběh jedné holky... pokus o "povídku"

1. ledna 2010 v 10:21 |  Příběhy jedné holky

Šla jsem rychlím krokem směrem doleva. Tak, jak mi to říkal Oskar, aspoň myslím. Naposledy jsme se viděli minulý rok, a to jsme si ještě moc nerozuměli. Ale potom, co mi zavolal, aby řekl, že se mu líbím a jestli bych nechtěla za ním přijet do nějaké chatky na horách na Silvestra, jsme si volali téměř denně.
Doleva... nebo doprava? Vidím všude sníh, bílo. Je to krásné, jako v pohádce z mého dětství, kdy bylo všechno ještě fajn. Už není, máma je v Arizoně a táta sice tady, v Čechách, ale o mě se moc nezajímá. Má svou rodinku někde v K. Varech a já bydlím sama v malém bytě po babičce v Praze. Moc mi to nevadí, když to s Oskarem vyjde, možná se ke mě přestěhuje a zvládneme společně hypotéku.
Tak! Přestaň myslet na kraviny a mysli na důležitý věci, jako jak se dostat do tý chatky! připomněla jsem si naštvaně. Šla jsem rychle, rozhodla jsem se pro levo. Kdykoliv se můžu vrátit nebo změnit směr, říkala jsem si. Sníh mi křupal pod nohama a mě mrzl téměř celý obličej, tváře, oči, nos a pusa. Naštěstí jsem si vzala velkého kulicha, co stačil na to, aby mi zakryl aspoň vršek mé hlavy i s ušima.
"Konečně!" vykřiknu, když vidím chatku na bílém kopečku v lese. To bude ona! Je přesně taková, jak mi ji Oskar popsal. Dřevěná, malá, s červenou střechou. Mířím tam a slyším odtamtud bujarý smích. Ale Oskar neříkal nic o nějakých jiných lidech...
Zaklepu na dveře a čekám. Otevře Oskar a za ním se na mě kouká asi pět dalších tváří. Je tam jeden kluk, hnědovlasý s velkým beďarem na špičce nosu. Potom jedna blonďatá umělina, stejná holka akorát v hnědovlasá a další dva kluci. Jeden nezajímavý, toho si nevšímám. Ale ten druhý - měl tmavší pleť, světle zelené oči a hezký nos, dlouhé vlasy k ramenům v barvy slámy. Užasně exotický, a jak jeho blond (přirozené) vlasy hezky konktrastují s jeho pletí a očima!
"Čauky kočičko," vykřikne Oskar a já odhadnu, že má v sobě aspoň tři flašky alkoholu.
Pak následuje představování. Umělotiny jsou Niki a Gina, dvě Švýcarky, asi sestry. Blonďatá je kupodivu starší. Ten s beďákem je Hanz, nezajímavý kluk Honza. Ale ten kluk je Antonio, prý z Brazílie, potom bydlel ve Španělsku, pak v Itálii a nakonec je tady. Pracuje prý jako učitel angličtiny na jednom gymnáziu. Hned jsme si padli do oka, Oskar stejně trávil čas s umělotinama, já s Antoniem. Sedli jsme si na pohovku, potom, co já se převlékla. Nabídl mi víno, a já slušně přijala. Sice mi ještě nebylo osmnáct, ale čert to vem. Povídali jsme si o všem možném i nemožném. Hezky povídali. Moc hezky se s ním povídalo. Umí prý anglicky, španělsky a italsky. Vystudoval pedagogickou vejšku v Itálii, pak se přestěhoval sem. Prý neví, proč to udělal, ale musel se zase učit nový jazyk. Čeština mu prý přijde nejzajmavější.
"A co ty?" ptá se mě.
Já se rozpovídám o tom, že bydlím v Praze, chodím do školy a peníze mi posílá máma s tátou, že jsem na střední, v posledním ročníku a že pak půjdu asi pracovat, hlavu na vejšku nemám.
On přikyvuje a občas se zasměje mým historkám ze školy, z dětství nebo mým vtipům. Je dokonalý, říkám si pořád dokola. Kéž bych nepřijela za Oskarem.
"A máš někoho?" ptá se mě s okozlujícím úsměvem. Mám? Nebo ne? Stejně vypadá, že Oskar si s umělotinama právě užívá v druhým patře, takže ne.
"Ne, nemám. Jsem singl," odpovím.
"Já taky. Můžeme... se někdy sejít?" ptá se stydlivě. Jak roztomilé!
"Jasně! Moc ráda!" usměju se. "Dáš mi číslo?"
Pak mi ho nadiktuje a já zjistím, že bude za minutu půlnoc. Rok 2010.. možná bude všechno lepší.
"Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna!" Všichni se otočí, aby dali pusu tomu nejblíž. Oskar dává Niki, tak já se nakloním k Antoniu. Dal mi krásný, dlouhý polibek jak z filmu. Nevadí mi, že se známe teprve pár hodin. Vím, že je ten pravý...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lady-flopy lady-flopy | Web | 1. ledna 2010 v 10:29 | Reagovat

moc pěkně napsané :) krásný příběh

2 lady-flopy lady-flopy | Web | 1. ledna 2010 v 10:33 | Reagovat

NO když myslíš :D

3 lady-flopy lady-flopy | Web | 1. ledna 2010 v 10:48 | Reagovat

ale jo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama