Jelikož se nudím, píšu pokračování..

Už jsem zpátky doma. Sedím na pohovce před televizí a přepínám z reklamy na reklamu. Nikde nic nedávají, kromě HBO, kde dávají Láska za času cholery. A na to já se koukat nebudu.
Už za tři dny škola. Tři dny, kde mám úplně volno, můžu jít kdykoliv kamkoliv s kýmkoliv. Volala už Niki z těch hor, aby mi oznámila, že Oskar právě oficiálně chodí s ní. Řekla jsem, že je mi to u zadku a že jí lituju, že ho má na krku zas ona. Zavěsila s divným chrochtnutím.
Potom taky volala spolužačka Denisa, jestli nechci večer na diskošku. "Možná..." odpověděla jsem a Denisu hned napadlo: "Že ty čekáš na nějakej telefonát od kluka? Že jo?"
Společně jsme si popovídaly o tom, jaký je Oskar debil, a rozplývaly jsme se nad Antoniem.
"Hele, a kolik mu je? Když učí?" zeptala se mě. No jo. Kolik mu vlastně je? Vypadal dost mladě.
"Nevím," přiznala jsem. Jak jsem se mohla zapomenout zeptat na věk? A přijmení?! Ani vlastně nevím, jak se fakt jmenuje! Ne! Určitě mi dal i falešný číslo! No jasně. Jsem táák naivní.
"Dobře. Já s tebou půjdu ráda," řekla jsem.
Do našeho srazu zbývalo pět hodin. Zajímalo by mě, co do té doby budu dělat. Koukat na televizi, číst si nebo spát. Nic jiného se dělat nedá.
Konečně jsem nechala na jednom programu, kde dávali španělskou telenovelu. Vždycky mě to udivovalo. Do seriálů se přece má dávat jen to nejdůležitější, ale oni tam dokázali drbat půl hodiny o okurkách. Telenovala slibovala zábavu na tři hodiny, potom se hodinu budu připravovat a pak hodinu bude trvat, než dojedu na místo. Dobrá, možná půl hodiny, ale můžu se porozhlídnout po okolí.
Už za tři dny škola. Tři dny, kde mám úplně volno, můžu jít kdykoliv kamkoliv s kýmkoliv. Volala už Niki z těch hor, aby mi oznámila, že Oskar právě oficiálně chodí s ní. Řekla jsem, že je mi to u zadku a že jí lituju, že ho má na krku zas ona. Zavěsila s divným chrochtnutím.
Potom taky volala spolužačka Denisa, jestli nechci večer na diskošku. "Možná..." odpověděla jsem a Denisu hned napadlo: "Že ty čekáš na nějakej telefonát od kluka? Že jo?"
Společně jsme si popovídaly o tom, jaký je Oskar debil, a rozplývaly jsme se nad Antoniem.
"Hele, a kolik mu je? Když učí?" zeptala se mě. No jo. Kolik mu vlastně je? Vypadal dost mladě.
"Nevím," přiznala jsem. Jak jsem se mohla zapomenout zeptat na věk? A přijmení?! Ani vlastně nevím, jak se fakt jmenuje! Ne! Určitě mi dal i falešný číslo! No jasně. Jsem táák naivní.
"Dobře. Já s tebou půjdu ráda," řekla jsem.
Do našeho srazu zbývalo pět hodin. Zajímalo by mě, co do té doby budu dělat. Koukat na televizi, číst si nebo spát. Nic jiného se dělat nedá.
Konečně jsem nechala na jednom programu, kde dávali španělskou telenovelu. Vždycky mě to udivovalo. Do seriálů se přece má dávat jen to nejdůležitější, ale oni tam dokázali drbat půl hodiny o okurkách. Telenovala slibovala zábavu na tři hodiny, potom se hodinu budu připravovat a pak hodinu bude trvat, než dojedu na místo. Dobrá, možná půl hodiny, ale můžu se porozhlídnout po okolí.

Telenovela skončila a já se teda jdu připravit. Moje černé kudrnaté vlasy nejdou tentokrát k ničemu vytvarovat. Nechávám si je rozpuštěné. Namaluju se tužkou na oči, tmavší lehké stíny a řasenku, plus červenou rtěnku.
Ze šatníku vezmu červeno-černé šaty (mini), černé třpitivé leginy a kábátek v černé barvě. To je obleček na diskošku, teda, pomyslím si, ale nic lepšího není. Buď je to v pračce nebo prostě není ani v šatníku.
Jenže příprava mi trvala jenom čtvrt hodiny..
Usnula jsem. Probudila jsem se naštěstí půl hodinky před srazem. Byla jsem rozchuchaná, make-up trošku rozmazaný. To neva, říkám si a bězím do předsíně, abych se obula do botiček. Tenisky, nic jiného není, prostě. Na lodičky si nepotrpím, radši pohodlná obuv.
Jedu autobusem a metrem na smluvené místo, před barem Kochita. Zvláštní klub, říkám si. Kochita...
Když čekám na Denisu, uslyším smích. Ale ne ledajaký, ale jeho smích.
"Jé! Hanko! Ty seš tady?" usměje se na mě. Mám být milá, nebo nepříjemná? Přece mi ani neřekl věk, přijmení a místo aby mi zavolal a šli jsme na rande, jde radši s kámoši do klubu.
"No zkus hádat," odpovím.
"Co se děje?" povídá zmateně.
"Co? Nic. Jen o tobě skoro nic nevím a navíc jsi mi měl zavolat," odpovídám, docela hystericky.
Antonio mě bere za ruku a jdeme do "parku" (malý travnatý plácek se stromem a lavičkou) a sedáme si na tu lavičku.
"Hanko! Já vím, že jsem ti nic neřekl. Jmenuju se Antonio Luchadza a je mi dvacet tři. Přeskočil jsem na základce dva ročniky. A já ti volal, ale nezvedalas to. Asi před hodinou. Chtěl jsem jít na večeři s tebou, ale kamarád mi zavolal, jestli nechci jít s nimi sem," vysvětlil.
No jasně. Já spala. Jak jinak! Tupče! pořád jsem si zanadávala.
"Ty seš ale chytrej," slyším se, jak říkám první pitomost, co mě napadne.
Opětně mi dá ten krásný polibek jako na horách a já jsem pořád přesvědčená, že on je ten pravý...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..
Ze šatníku vezmu červeno-černé šaty (mini), černé třpitivé leginy a kábátek v černé barvě. To je obleček na diskošku, teda, pomyslím si, ale nic lepšího není. Buď je to v pračce nebo prostě není ani v šatníku.
Jenže příprava mi trvala jenom čtvrt hodiny..
Usnula jsem. Probudila jsem se naštěstí půl hodinky před srazem. Byla jsem rozchuchaná, make-up trošku rozmazaný. To neva, říkám si a bězím do předsíně, abych se obula do botiček. Tenisky, nic jiného není, prostě. Na lodičky si nepotrpím, radši pohodlná obuv.
Jedu autobusem a metrem na smluvené místo, před barem Kochita. Zvláštní klub, říkám si. Kochita...
Když čekám na Denisu, uslyším smích. Ale ne ledajaký, ale jeho smích.
"Jé! Hanko! Ty seš tady?" usměje se na mě. Mám být milá, nebo nepříjemná? Přece mi ani neřekl věk, přijmení a místo aby mi zavolal a šli jsme na rande, jde radši s kámoši do klubu.
"No zkus hádat," odpovím.
"Co se děje?" povídá zmateně.
"Co? Nic. Jen o tobě skoro nic nevím a navíc jsi mi měl zavolat," odpovídám, docela hystericky.
Antonio mě bere za ruku a jdeme do "parku" (malý travnatý plácek se stromem a lavičkou) a sedáme si na tu lavičku.
"Hanko! Já vím, že jsem ti nic neřekl. Jmenuju se Antonio Luchadza a je mi dvacet tři. Přeskočil jsem na základce dva ročniky. A já ti volal, ale nezvedalas to. Asi před hodinou. Chtěl jsem jít na večeři s tebou, ale kamarád mi zavolal, jestli nechci jít s nimi sem," vysvětlil.
No jasně. Já spala. Jak jinak! Tupče! pořád jsem si zanadávala.
"Ty seš ale chytrej," slyším se, jak říkám první pitomost, co mě napadne.
Opětně mi dá ten krásný polibek jako na horách a já jsem pořád přesvědčená, že on je ten pravý...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

MENU





tak jo
přidávám si tě do affís ;)